Kuroi Namida

7. července 2014 v 17:56 | Yami Tsuki |  Anna Tsuchiya


Text:

Asu nante konai you nito negatta yoru kazoekirenai
Yume mo ai mo nakushi ame ni utareta mama naiteru…

Kasaritsukenai de kono mama no watashi de ikite yukutame
Nani ga hitsuyou
Jibun sae shinjirezu nani wo shinjitara ii no
Kotae wa chikasugite mienai

Kuroi namida nagasu
Watashi ni wa nani mo nakute kanashisugite
Kotoba ni sae nara nakute
Karadajuu ga itami dashite
Taerarenai hitori dewa

Yonaka ni nakitsukarete egaita jibun janai jibun no kao
Yowasa wo kakushita mama egao wo tsukuru no wa yameyou…

Kasaritsukenai de ikiteyuku koto wa kono yo de ichiban
MUZUKASHI KOTO?
Anata kara morau nara katachi no nai mono ga ii
Kowareru mono wa mou iranai

Kuroi namida nagashi sakendemo
Shirame kao de ashita wa kite
Onaji itami ni butsukaru
Sonna hibi wo tsuzukeru nara
Tooku kiete shimaitai
Wagamama to wakattemo

Kuroi namida nagasu
Watashi ni wa nani mo nakute kanashisugite
Kotoba ni sae nara nakute
Karadajuu ga itami dashite

Kuroi namida nagashi sakendemo
Shirame kao de ashita wa kite
Onaji itami ni butsukaru
Sonna hibi wo tsuzukeru nara
Tooku kiete shimaitai
Wagamama to wakattemo

Preklad:

Dnes si přeju, aby zítřek nepřišel.
Pořád jen nesčetné sny, lásky a ztráty.
Brečím a brečím a brečím jako poražena deštěm.

Neukazuj se mi, ne takhle.
Potřebuji něco, co mě udrží při životě.
Když ani nedokážu věřit sobě, čemu můžu věřit?
Odpověď je tak blízko, a já ji ani nevidím.

Prolévám černé slzy.
Jsem nic, jen naplněna smutkem.
Neschopná říci slovo.
Bolest se uvnitř mě vaří, a já to sama nezvládnu.

Brečela jsem uprostřed noci.
Malovala jsem svou tvář, která mi není podobná, která skrývá mé slabiny.
Přestanu se usmívat.

Neukazuj se mi.
To je nejtěžší věc na celém světě.
Žít dál?
Jestli to jsi ty, tak je to v pořádku, ale pořád to není možné.
Nechci už, aby se zase věci pokazily.

Prolévám černé slzy, křičím.
Zítřek přijde z tváří, kterou neznám.
Zasažena znovu tou stejnou bolestí.
Jestli bych takhle měla každý den pokračovat, chci navždy zmizet.
Vím, že je to sobecké, ale...

Prolévám černé slzy.
Jsem nic, jen naplněna smutkem.
Neschopná říci slovo.
Bolest se uvnitř mě vaří, a já to sama nezvládnu.

Prolévám černé slzy, křičím.
Zítřek přijde z tváří, kterou neznám.
Zasažena znovu tou stejnou bolestí.
Jestli bych takhle měla každý den pokračovat, chci navždy zmizet.
Vím, že je to sobecké, ale...
Zdroj: TU
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama